Průmyslové dědictví. Cukrovary Moravy a Slezska

Tato kniha je dostupná pouze v elektronické podobě.

Cukrovarnictví bylo jedním ze základních odvětví industrializace českých zemí. Na počátku stála protekcionistická hospodářská politika napoleonské Francie, která znemožňovala dovážet na kontinent třtinový cukr z anglických zámořských kolonií a vyvolala v urbanizující se střední Evropě potřebu nahradit tuto komoditu domácími surovinami. Počátky moravského cukrovarnictví sahají do roku 1829. Následný rozvoj po celé 19. století byl velmi dynamický a měl dopad na zemědělství, další průmyslové obory (především strojírenství) a dopravní infrastrukturu.  Cukr se stal důležitou exportní komoditou habsburské monarchie, přičemž většina cukrovarů se nacházela na území dnešní ČR a toto dědictví převzalo po roce 1918 samostatné Československo, které se ve 20. letech 20. století řadilo k předním světovým exportérům řepného cukru.

Další vývoj byl poznamenán hospodářskou krizí a vedl k zániku některých cukrovarů, po znárodnění v roce 1948 tento proces v rámci racionalizace výroby cukru v centrálně plánovaném hospodářství pokračoval. Nejvýraznější změny přišly až po roce 1989 s transformací v tržní hospodářství. Z 53 cukrovarů, provozovaných v roce 1989, je v roce 2025 v České republice činných pouze šest, z toho tři na Moravě a jeden ve Slezsku – ve Vrbátkách, Litovli, Prosenicích a Opavě-Vávrovicích. Výroba v cukrovaru v Hrušovanech nad Jevišovkou se uzavřela kampaní 2024/2025.

Kniha je prostorově vymezena historickým územím Moravy a tzv. rakouského Slezska. První kapitola je věnována stručnému přehledu výroby cukru v této oblasti. V navazující části jsou krátce představeny osobnosti, případně rody nebo společnosti, které výrazně ovlivnily moravské cukrovarnictví.

Výrobě cukru je věnována kapitola Technologie. Je nastíněn základní princip získávání cukru z cukrové řepy a výběrově představeny historické postupy. Typologický přehled technologie přináší základní procesy, zařízení a jejich postupný vývoj. Jsou seřazeny dle technologického toku od příjmu řepy a jejího skladování přes dopravu ke zpracování, čištění, řezání, získávání šťávy (extrakci), čištění šťávy (epuraci), odpařování (zahušťování), krystalizaci, vyzrávání a odstřeďování až po sušení cukru.

Kapitola Stavební fond se nejprve zabývá stavebním vývojem cukrovarů od prvotního využívání existujících objektů přes první individuální projekty k formování a ustálení cukrovaru jako stavebního typu, včetně hmotového a prostorového uspořádání. Přináší také typologický přehled cukrovarských objektů a urbanistická a architektonická řešení na příkladech vybraných výrobních areálů, ale také reprezentativních a správních objektů.

Katalog je věnován památkově významným cukrovarům. Jsou zde představeny cukrovary významné převážně z hlediska historického nebo typologického – fragmenty prvního cukrovaru v Kostelním Vydří (jenž je zároveň potenciální archeologickou lokalitou) a torzo jednoho z nejstarších cukrovarů v Rájci nad Svitavou, areály cukrovarů v Dřevohosticích, Hulíně a Bedihošti, dále typologicky a architektonicky významný soubor rafinerie a vily v Hrušovanech u Brna nebo konverze cukrovarů v Břeclavi a v Židlochovicích. Zařazeny jsou také čtyři cukrovary činné v době terénního výzkumu: Litovel, Vrbátky, Opava-Vávrovice a Hrušovany nad Jevišovkou, významné především z hlediska typologického, technického, ale také z hlediska zachování autentické funkce a celistvosti technologického toku. Tato část je doprovázena kresebnými rekonstrukcemi zobrazujícími všechny vybrané cukrovary ve vrcholných fázích vývoje (u činných ve stavu současném) a mapami.

Knihu uzavírá přehledná tabulka (registr) cukrovarů, které na Moravě a ve Slezsku pracovaly. Vedle informací o době provozu obsahuje také přehled vybraných majitelů a společností, které cukrovary provozovaly, a stručnou informaci o stavu zachování.