Vážení a milí, hrad Rabí bude otevřen po celé velikonoční prázdniny, tedy od čtvrtka 17. do pondělí 21. dubna 2025. Těšíme se na vaši návštěvu.
Stručná historie
Co se historie týče, počátky hradu Rabí jsou stále zahaleny tajemstvím. Zdá se, že hrad v první polovině 14. století založili páni z Rýzmberka. Rabí se stalo jejich rodovým sídlem a zároveň mělo v oblasti horního Pootaví plnit různé obranné úkoly.
Na konci 14., nebo na počátku 15. století rozšířili páni z Rýzmberka původní tvrz a posílili obranyschopnost svého sídla. Úprava hradního areálu se ukázala být velmi prozíravým počinem. Po vypuknutí ozbrojeného konfliktu mezi stoupenci a odpůrci Husova učení se páni z Rýzmberka přiklonili ke králi Zikmundovi Lucemburskému a aktivně vystupovali proti husitskému hnutí. Není divu, že vojska vedená Janem Žižkou z Trocnova hrad dvakrát oblehla a dobyla, a to v letech 1420 a 1421. Za druhý úspěch však husitský hejtman zaplatil vysokou cenu, neboť před rabskými hradbami přišel o své pravé oko. Během dobývání husité Rabí značně poškodili, ovšem tehdejší majitelé získali za svou oddanost „ryšavému králi“ finanční vyrovnání, a tak mohli hrad obnovit.
Zářnou osobností rýzmberského rodu byl Půta Švihovský (1450/1452 – 1504). Tento vzdělaný a kultivovaný šlechtic úspěšně rozvíjel svou kariéru na dvoře Vladislava Jagellonského – byl nejvyšším zemským sudím a ve službách svého krále podnikal i diplomatické cesty. Svou pozornost směřoval také ke svému panství, snažil se o jeho ekonomický rozvoj a výnosy z panství zvyšoval zakládáním měst. S Půtovým jménem byla spojena také nákladná přestavba rabského hradu, která mu vdechla pozdě gotický ráz.
Po smrti Půty Švihovského z Rýzmberka na počátku 16. století byl rozsáhlý rodový majetek rozdělen mezi jeho syny. Ti sice zastávali významné pozice na panovnickém dvoře, avšak v důsledku několika špatných rozhodnutí se zadlužili a byli nuceni rýzmberské dědictví postupně rozprodávat.
Po pánech z Rýzmberka Rabí často střídalo majitele (Jindřich Kurcpach z Trachenburka, Diviš Malovec z Libějovic, Vilém z Rožmberka, Chanovští z Dlouhé Vsi), což vedlo k tomu, že se nepodařilo zlepšit hospodářskou situaci panství a hrad samotný chátral. Nedobrý stav ještě umocnila třicetiletá válka a s ní spojený ekonomický, demografický i kulturní úpadek.
Na počátku 18. století získal Rabí pasovský kníže-biskup Jan Filip kardinál z Lamberga. Spolu s ním koupil i nedaleká panství Žichovice a Žihobce a lamberská rodina si za své sídlo vybrala pohodlnější barokní zámek v Žihobcích. Ve chvíli, kdy Rabí přestalo sloužit obytným účelům, přišla jeho zkáza. V první polovině 18. století hrad vyhořel a požár jej připravil o střechy i dřevěné části. Ve druhé polovině 18. a první třetině 19. století se navíc nehlídaný hradní areál stal zdrojem stavebního materiálu pro obyvatele podhradí i širokého okolí.
První pokusy o záchranu a současně zpřístupnění hradního komplexu se objevily v již polovině 19. století. Tehdejší majitel panství kníže Gustav Jáchym z Lamberga nechal uzavřít vstupní bránu, na vrcholu donjonu vznikla první vyhlídková plošina a byla opravena i část zdiva. Přes veškerou snahu se opravy dotkly menší části areálu – většina zdiva nebyla k nelibosti obyvatel podhradí zajištěna, takže jejich domy neustále ohrožovaly padající kameny.
Nešťastná situace se vyřešila až v první čtvrtině 20. století, když v Horažďovicích vznikl Spolek pro zachování památek v horním Pootaví. Členové spolku přikročili k náročným záchranným pracím i nákladné stavební rekonstrukci části areálu, provedli drobné archeologické výzkumy, zřídili malé hradní muzeum a začali organizovat komentované prohlídky.
Do správy státu přešlo Rabí v roce 1954 a roku 1978 byl hrad prohlášen národní kulturní památkou. V současné době je Státní hrad Rabí ve správě Národního památkového ústavu, územní památkové správy v Českých Budějovicích.